Tepelná účinnost radiátoru závisí předně na jeho povrchu a tvaru. Pro dosažení co největšího povrchu je často tvořen svislými žebry s podélnými průduchy, což podporuje přirozenou cirkulaci vzduchu. Žebrový radiátor však zabírá dost místa, proto se dnes často používají ploché radiátory z ocelového plechu.

Elektrický radiátor je přímotopné elektrické zařízení, složené z ocelových žeber a naplněné olejem. Olej se ohřívá elektrickou odporovou spirálou a jeho teplotu lze obvykle regulovat vestavěným termostatem. Díky olejové náplni má povrch radiátoru příjemnou teplotu, účinnost vytápění se někdy zvyšuje vestavěným ventilátorem. Příkon typického radiátoru je kolem 2-3 kW.

Účinnost výměny tepla závisí také na umístění radiátoru. Pevně zabudované radiátory se umísťují dole na stěnu, blízko podlahy, a nejčastěji pod okny, aby se zajistila cirkulace vzduchu v místnosti. Chladný vzduch od okna se radiátorem ohřívá a stoupá ke stropu. Je také důležité, aby cirkulaci nic nebránilo - například záclony nebo předměty položené na radiátor.

Poznámka: Tuto tepelnou účinnost je nutno odlišovat od účinnosti ve fyzikálním slova smyslu, o které hovoříme u přeměn forem energie. Tepelnou účinnost je třeba chápat jako míru využití instalovaného výkonu topidla, jím zastavěného prostoru a pod., tedy vposledu ekonomicky. Forma energie se zde nemění a do místnosti přejde takřka všechno teplo odebrané z teplonosného média.